Reference

K myšlence mít vlastní fotografie a zvěčnit se v tomhle období života mě přivedla moje babička.

Pomáhala jsem ji se stěhováním do nového domu a při balení jsem našla malé fotoalbum. Měla tam z každé velké životní události pouze jednu fotografii a to narození, křtiny, 1. svaté přijímání, konec školy a svatba, tedy pouze 5 fotografií. Úplně mě tato skutečnost zaskočila a přivedla mě k myšlence, abych si každý důležitý životní moment uchovala v jakékoli podobě.

Fotografie Petry Holubové sleduji na Instagramu a vždy ve mne vzbuzují emoce a hlubokou představivost ze zachyceného momentu. A proto jsem se rozhodla Petru kontaktovat. I přes její nabitý program mi velmi ochotně vyšla vstříc a od první chvíle jsme si rozuměly.

Již před prvním focením jsem obdržela jasná pravidla a instrukce, za které jsem byla velmi ráda, protože jsem netušila, co vše budu potřebovat, jak bych měla vypadat a co vše celé fotografování obnáší.

Hned při příchodu na mě působila klidným a hřejivým dojmem, což dost uklidnilo i mě samotnou. Prostředí ateliéru taktéž. Jako bych přišla na návštěvu ke kamarádce. V šatně má k zapůjčení spoustu rozmanitých a zajímavých kusů oblečení. A třešničkou na dortu je její skvělá kávy, kterou jsme dopoledne začaly, abychom se poznaly a já se díky toho ještě více uvolnila.

Doposud jsem se nechávala fotit pouze od kamarádky, která to bere jako zábavu a nikdy jsme nebyla s profesionálem ve svém oboru. Nebudu lhát, malinko mnou projížděla nervozita. Ale upřímně, hned po první fotce, kdy jsem zapomněla na první 3 pokyny a uvědomila jsme si je přímo u stisknutí spouště jsme se společně tak nasmály, že všechna nervozita opadla a já věděla, že to bude příjemné dopoledne.

Když jsem poprvé shlédla své fotografie, bylo to pro mne velké: „Wou! To jsem opravdu já?“ Jsem opravdu tak krásná…?
A když jsem ukázala fotografie mým přátelům a rodině, jejich reakce byla obdobná…

Nemohla jsem se na fotografie vynadívat a s úžasem jsem si je stále prohlížela.
Okamžitě mě napadla myšlenka, že tak úžasné fotky bych chtěla mít také se svoji babičkou, abych si tyhle zachycené společné chvíle mohla připomínat pohledem na dechberoucí fotografie Petry Holubové.

Touto cestou bych chtěla Petře ještě jednou poděkovat za její neskutečnou práci a přátelský a profesionální přístup při focení. Je skvělé, když člověk v sobě objeví talent a může jim dělat radost kolem sebe.

Jsem moc ráda,že jsem svěřila do rukou Petry Holubové a nechala si zachytit krásné období svého života. Může to být kdykoliv, Petra to umí.

 V jejím ateliéru se cítíte krásně, uvolněně, sebevědomě, žensky. Co nechcete, schová….. co chcete, zvýrazní, zachytí.

Bude vás to bavit. Budete atraktivní, smyslné, usměvavé, romantické a snové. Budete KRÁSNÉ ŽENY.

Pri rozoberaní detailov fotenia, som sa cítila ako u kamošky na kávičke.

Prežívala som práve horšie životné obdobie, blížila sa mi 36tka, nebavila ma práca, a s manželom sme sa dost hádali. Teraz mi to príde smiešne, ale v tom čase som si pripadala stará, neatraktívna, s nulovym sebavedomím…hodiny strávené na instagrame mi tiež zrovna neprospeli, ale objavila som vdaka nemu fotografku Petru a dohodla si s nou boudoir fotenie. Chcela som si jednoducho urobit radost. Pani Petra to však povýšila na nezabudnuteľný zážitok.

Pred fotením sme v ateliérovej šatni na mne skúšali rôzne outfity. Pripadala som si ako vo filme Pretty woman.

A pri samotnom fotení som sa pod jej vedením úplne vžila do role fotomodelky. Z pani Petry srší božský kľud, dokázala som sa úplne uvoľniť a výsledok bol nad moje očakávania! Za mňa veľká spokojnosť. Po dlhom čase som sa opät cítila žensky, zvodne!

Petru znám už spoustu let. Má obrovský cit pro krásu a harmonii a když jsem viděla její první fotografie nemohla jsem si nevšimnout jak si každá fotka jakoby „žije svým životem“. Dokázala vystihnout nejen sílu okamžiku, ale hlavně krásu člověka.

Chtěla jsem mít její fotky, ale jelikož se nerada fotím, nechala jsem vyfotit své děti. Byla jsem u focení s nimi a bylo to příjemně strávené odpoledne. Děti byly uvolněné, veselé a užily si spoustu legrace. A výsledek? Wow! Na každé fotce je MÉ dítě! A tím nemyslím jeho podobu. Nechápu, jak to dokázala, ale každá fotka jakoby měla duši. Přesně vidím svou zasněnou, citlivou dceru a svéhlavého syna. Když jsem fotky ukázala známým, říkali, týjo, to je přesně Danek, úplně slyším jak se směje!

Nadále jsem jen v tichosti přihlížela Petřinu růstu a budování jejího snu. Další a další fotky dětí, žen a mužů, nad kterými jsem vždy v úžasu zůstávala stát. A začínala jsem si prohrávat s myšlenkou, že chci taky takové krásné fotky. Ale měla jsem strach. Jsem přece strašně nefotogenická, tady mi něco přebývá, tady chybí a já chci pěkné fotky! Takové, které můžu beze studu a s hrdostí ukazovat. Dlouho mi trvalo, než jsem sama sebe přesvědčila, že i já přece můžu na fotkách vypadat krásně! A tak jsem do toho šla.

Vždy strávím příjemný čas vedle této skvělé ženy a nebylo tomu jinak ani během focení. Atmosféra byla uvolněná, veselá, příjemná a já jsem se cítila „ve své kůži“. Hodně jsme se nasmály a to dodalo focení tu správnou jiskru. S úžasem jsem se pak pozorovala na fotografiích a děkovala nejen jí, ale i sobě, že jsem našla odvahu poznat skrze fotky část sama sebe.

Opravdu vřele doporučuji, stojí to za to!